Rady - odpovědi
Ochrana přírody
Jak je to s odpovědností za škodu a kácením?
Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) zakládá fyzickým i právnickým osobám obecnou povinnost předcházení škodám. Konkrétně ustanovení § 420 odst. 1) zákona stanoví, že každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Takto vzniknuvší odpovědnost za škodu je povinností sekundární, neboť následuje teprve po porušení povinnosti primární. Aspekt primární povinnosti je důležitý právě pro výklad odpovědnosti za škodu v souvislosti s otázkou kácení dřevin.
Primární povinností je zde totiž nutnost zažádat o povolení ke kácení dřeviny ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb., ledaže jde o takový stav dřeviny, který je vyloženě havarijní, popř. existuje jiný, v zákoně o ochraně přírody a krajiny uvedený důvod (viz § 8 zákona), pro který netřeba žádat a je možno rovnou přistoupit ke kácení (např. důvody pěstební, důvody zdravotní, dřeviny se stanovenou velikostí atd.). Pokud je tedy řádně zažádáno o kácení u příslušného rozhodujícího orgánu, přestupuje tíha odpovědnosti na něj, neboť ten, kdo žádá, splnil svou primární povinnost, tedy udělal vše proto, aby ke škodě nedošlo. Pokud by ke kácení přistoupil bez vydaného povolení a prokázalo by se, že neodvracel škodu přímo hrozící, tedy, že předmětná dřevina se nenacházela v takovém stavu, který byl bezprostředně hrozící anebo neexistoval jiný předpoklad podle zákona č. 114/1992 Sb., vznikla by jemu naopak deliktní způsobilost ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb., za kterou by hrozila sankce za přestupek podle tohoto zákona.
Pokud tedy byla podána příslušnému orgánu ochrany přírody žádost ke kácení, následně tomuto vzniká povinnost rozhodnout, zda je či není dán objektivní důvod kácení, jinak řečeno, úřad je povinen postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu zásady materiální pravdy podle ustanovení § 3 správního řádu č. 500/2004 Sb. Rozhodující orgán ochrany přírody by tedy měl přistoupit především k odbornému posouzení znalcem dendrologem, na základě jehož vyjádření či posudku by měl následně rozhodnout. Toto rozhodnutí následně přesouvá odpovědnost za škodu z žadatele na příslušný správní orgán ochrany přírody, který by měl obhájit své povolení či nepovolení kácení dřeviny ať už v řízení odvolacím nebo popř. i soudním.
Pavla Matějková, Calla



