Plynou nějaká rizika z komerčního chovu a dovozu čmeláků pro opylování skleníků či sadů?
Vesměs zahraniční firmy v ČR žádají o výjimku z ochranných podmínek zvláště chráněných čmeláků, aby je mohli dovážet do ČR a obchodovat s nimi. Hlavními zákazníky jsou v tomto případě majitelé skleníků a fóliovníků, ale objevují se i snahy o prodej hnízd do volné přírody. Podobná řízení jsou evidentně českou specialitou, protože např. v okolních zemích nepatří všichni čmeláci mezi druhy požívající zákonné ochrany. Proto v dalších zemích střední Evropy podobná řízení patrně neprobíhají a obchod s čmeláky upravují pouze veterinární předpisy, protože hrozí riziko zavlečení některých chorob.
Je známo, že „nedostatek“ čmeláků panuje především v subtropických zemích jižní Evropy, proto jsou zde samozřejmě také nejčastěji komerčně chováni a nabízeni zákazníkům. Naopak v mírném pásu je čmeláků v přírodě relativně nejvíce. Na českém trhu existuje i regionální zdroj komerčně chovaných čmeláků. Konkrétně jde o Výzkumný ústav pícninářský v Troubsku, který nabízí čmeláky zemní původem z ČR. Pokud je to možné, měli bychom proto dávat přednost domácím chovatelům.
Rizika, která se pojí s importovanými čmeláky, mohou být v zásadě dvojího typu – genetická a veterinární. Z hlediska veterinárního nelze vyloučit zavlečení nějakého patogenu, který by mohl uniknout z uzavřených podmínek skleníků a fóliovníků, protože nikdy nelze všem chovaným čmelákům zabránit v úniku do volné krajiny. Genetické riziko by mohlo spočívat v úniku nepůvodních genotypů, hybridních jedinců nebo nepůvodních taxonů do naší přírody. Komerčně chovaní čmeláci také často vykazují jiné znaky než populace volně žijící, byť patřící ke stejnému druhu. Jde např. o větší velikost matek, které mohou při únicích ze skleníků konkurovat menším matkám našeho původu při hledání vhodného místo pro hnízda.
K tématu doporučuji též stanovisko České společnosti entomologické: https://www.entospol.cz/prodej-cmelaku-za-ucelem-tzv-opylovaci-sluzby/.