Rozvíjíme environmentální výchovu a ekologické
poradenství v jihočeském kraji

Kalendář

P Ú S Č P S N
30
Výstava kreseb
1 2 3 4 5
Moštování - poslední letošní akce v Přírodovědném muzeu Semenec
6
7 8 9 10 11 12 13
„Za rybami do Českého Vrbného“ - přírodovědná vycházka
14 15
Zelené úterky „Elektromobilita a co od ní můžeme očekávat?“
16 17 18 19
Zpátky do listí
20
21 22 23
beseda V jakém stavu jsou jihočeské rybníky?
24 25 26 27
28 29 30 31
beseda 20 let přírodního parku Novohradské hory
1 2 3
Drobečková navigace

Úvod > On-line poradna > Přemnožení strak a krkavcovitých ptáků

Přemnožení strak a krkavcovitých ptáků



Slyšela jsem, že straky a další krkavcovití ptáci se přemnožili a ohrožují populace drobných pěvců. Je to pravda? Ve městech je opravdu vidět hodně strak.

 
Všichni naši krkavcovití, snad s výjimkou ořešníka žijícího v horách daleko od lidí, byli (a často dodnes jsou) považování za „škodnou“. Krkavcovití mezi predátory jistě patří, nemohu se však zbavit dojmu, že k zařazení do této myslivecké škatulky přišli tak trochu neoprávněně, jak dokazuje i složení jejich potravy. Druh od druhu se samozřejmě liší, ale často v ní nalezneme semena a plody, hmyz nebo měkkýše, oblíbené jsou také mršiny, vyhozené potraviny a někdy dokonce i těžko rozložitelné zbytky komunálního odpadu. U větších druhů tvoří sice určitou část jídelníčku drobní obratlovci, ti jsou však v drtivé většině zastoupení hrabošem polním, jehož konzumací lidem zjevně žádná škoda nevzniká. 
Nejčastěji uváděným „hříchem“ krkavcovitých bývá vybírání ptačích hnízd, z kterého jsou v poslední době obviňovány především straky. Dokonce je jim přičítán rapidní úbytek drobného ptactva ve městech, kam se v poslední době houfně přesouvají. Jako by vůbec neexistovaly kočky, prosklené budovy nebo auta, jako by tažné druhy každoročně neostřelovali obyvatelé středomořských států, jako by ptáci měli v krajině dostatek vhodných stanovišť a klidu k hnízdění. Ve skutečnosti tvoří ptačí mláďata a vajíčka v potravě strak a dalších krkavcovitých pěvců velmi malé procento, a to především na jaře v době hnízdění. Pokud však straka najde nechráněné ptačí hnízdo s mláďaty, samozřejmě jimi nepohrdne. Což ovšem platí i pro spoustu jiných druhů ptáků, o kterých se to všeobecně nepředpokládá (např. pro strakapoudy). Negativní vliv strak na městské populace drobných pěvců zatím žádná studie nepotvrdila a patrně proto půjde o nepodložený mýtus. 
Další zakořeněnou legendou je už zmíněné „přemnožení“ krkavcovitých, které se průběžně vytahuje snad na všechny naše druhy s výjimkou ořešníka. A jak je to doopravdy? V České republice hnízdí krkavcovitých pěvců řádově od tisíců párů (krkavec, havran, vrána černá), přes nižší desítky tisíc párů (vrána šedá, silně ubývající kavka), vyšší desítky tisíc párů (straka) až po nižší stovky tisíc párů (sojka). Nejhojnější sojka se tedy dá početně srovnat třeba se strakapoudem velkým nebo chráněnou vlaštovkou obecnou, méně početní krkavcovití pěvci třeba se slavíkem obecným, ťuhýkem obecným nebo žluvou hajní (ve všech případech jde také o chráněné druhy). Naproti tomu na miliony hnízdních párů se počítají české populace kosa černého, sýkory koňadry nebo pěnkavy obecné, jež prakticky nikdo za přemnožené nepovažuje a jejichž populace má právě straka decimovat. Zato vrány s několikatisícovou populací se u nás mohou stále lovit, ačkoli v červeném seznamu ohrožených druhů patří do stejné kategorie jako koroptev, kterou jejich lovem údajně chráníme. 
 Nejpravděpodobnějším důvodem, proč lidé tak úporně věří na „přemnožení“ strak, sojek, havranů a kavek, se tak jeví jejich postupná synantropizace, tedy stále větší pronikání do měst. Krkavcovitých nijak zvlášť nepřibylo, mnohem častěji je však vidíme. Inteligentní ptáci zjistili, že ve městech najdou spoustu dostupné potravy (např. odpadků) a výrazně nižší nebezpečí ze strany střelců. Výsledkem jsou kolonie havranů a kavek v městských centrech a také invaze strak, které do měst váhavěji následují i sojky. Jen české vrány zatím kouzlo městského života neobjevily, ačkoli jinde po Evropě se na městské prostředí čile adaptují.  

Na závěr musíme krkavcovitým pěvcům přiznat i velkou užitečnost. Vedle již zmíněného hubení hrabošů a mnohého hmyzu mají v přírodě i další důležité funkce. Opuštěná vraní a stračí hnízda využívají často k hnízdění kalousi ušatí nebo poštolky obecné, které téměř všichni považují za užitečné druhy. Sojky zase varují ostatní živočichy před nebezpečím nebo rozšiřují žaludy, protože si je schovávají do zásobáren, z nichž mnohé později nenajdou. Téměř všichni krkavcovití se také rádi přiživují na mršinách a plní tak všeobecně respektovanou roli „zdravotní policie“.