Rozvíjíme environmentální výchovu a ekologické
poradenství v jihočeském kraji

Kalendář

P Ú S Č P S N
27 28 29 30 31 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2 3 4 5
Netopýří noc
6
Drobečková navigace

Úvod > On-line poradna > Straka obecná a její přemnožení

Straka obecná a její přemnožení



Nejsou straky obecné už příliš přemnožené? Jsou vidět všude, ve velkých i malých městech, v přírodě na polích. Při pozorování je patrné, jak v širokém okolí terorizují a decimují populace menších zpěvných ptáků, pro které je pak úspěšný odlet mláďat z hnízda skoro zázrak při boji se 4-5členným komandem strak. Většinu lidí obloha a ptáci nezajímají, ale začne jim vadit, když od 5 ráno budou muset v létě spát při zavřeném okně, protože ptačí zpěv střídá nepříjemný skřek od strak. Tempo růstu počtu strak je neúnosné.
 
Dobrý den,
děkuji za dotaz. Pokusím se vysvětlit, jak to vidím já osobně a využít i nějaká data, která máme o strakách (a dalších krkavcovitých ptácích). Čísla v mé odpovědi jsou tři roky stará, ale nepředpokládám, že by se od té doby něco dramaticky změnilo.
Nejčastěji uváděným „hříchem“ krkavcovitých bývá opravdu vybírání ptačích hnízd, z kterého jsou v poslední době obviňovány především straky. Dokonce je jim přičítán rapidní úbytek drobného ptactva ve městech, kam se v poslední době houfně přesouvají. Výrazně důležitějšími příčinami jsou ale v tomto případě kočky, prosklené budovy nebo srážky s auty, dále také lov tažných druhů ve Středomoří i jinde, úbytek vhodných stanovišť a klidu k hnízdění. Ve skutečnosti tvoří ptačí mláďata a vajíčka v potravě strak a dalších krkavcovitých pěvců velmi malé procento, a to především na jaře v době hnízdění. Pokud však straka najde nechráněné ptačí hnízdo s mláďaty, samozřejmě jimi nepohrdne. Což ovšem platí i pro spoustu jiných druhů ptáků, o kterých se to všeobecně nepředpokládá (např. pro strakapoudy). Negativní vliv strak na městské populace drobných pěvců zatím žádná studie nepotvrdila a patrně proto půjde o nepodložený mýtus.
Krkavcovití mezi predátory jistě patří, jak dokazuje i složení jejich potravy, která je ovšem výrazně širší. Druh od druhu se samozřejmě liší, ale často v ní nalezneme semena a plody, hmyz nebo měkkýše, oblíbené jsou také mršiny, vyhozené potraviny a někdy dokonce i těžko rozložitelné zbytky komunálního odpadu. U větších druhů tvoří sice určitou část jídelníčku drobní obratlovci, ti jsou však v drtivé většině zastoupení hrabošem polním, jehož konzumací lidem zjevně žádná škoda nevzniká. Pokud bychom tedy přistoupili na ryze lidskou škálu užitečných a škodlivých druhů, což bych osobně nerad, možná bychom přišli na to, že jde o skupinu svým způsobem užitečnou.
Další hluboce zakořeněným názorem je už zmíněné „přemnožení“ krkavcovitých, které se průběžně vytahuje snad na téměř všechny naše druhy. A jak je to doopravdy? V České republice hnízdí krkavcovitých pěvců řádově od tisíců párů (krkavec, havran, vrána černá), přes nižší desítky tisíc párů (vrána šedá, ubývající kavka), vyšší desítky tisíc párů (straka) až po nižší stovky tisíc párů (sojka). Nejhojnější sojka se tedy dá početně srovnat třeba se strakapoudem velkým nebo chráněnou vlaštovkou obecnou, méně početní krkavcovití pěvci třeba se slavíkem obecným, ťuhýkem obecným nebo žluvou hajní (ve všech případech jde o chráněné druhy). Početnost strak v poslední době opravdu rostla.
Ovšem na miliony hnízdních párů se počítají české populace kosa černého, sýkory koňadry nebo pěnkavy obecné, jež prakticky nikdo za přemnožené nepovažuje a jejichž populace má právě straka decimovat. Už před patnácti lety o tom psal kolega Zdeněk Vermouzek z České společnosti ornitologické (http://oldcso.birdlife.cz/…art) a dával do souvislostí trendy početnosti strak, pěnkav a pěnic černohlavých. Zajímavé je, že vrány s několikatisícovou populací se u nás mohou stále lovit, ačkoli v červeném seznamu ohrožených druhů patří do stejné kategorie jako koroptev, kterou jejich lovem údajně chráníme.
Nejpravděpodobnějším důvodem, proč lidé tak úporně věří na „přemnožení“ strak, sojek, havranů nebo kavek, se tak jeví jejich postupná synantropizace, tedy stále větší pronikání do měst. Krkavcovitých nijak zvlášť nepřibylo, mnohem častěji je však vidíme. Inteligentní ptáci zjistili, že ve městech najdou spoustu dostupné potravy (např. odpadků) a výrazně nižší nebezpečí ze strany střelců. Výsledkem jsou kolonie havranů a kavek v městských centrech a také invaze strak, které hlavně na okrajích měst váhavěji následují i sojky. Jen české vrány zatím kouzlo městského života neobjevily, ačkoli jinde po Evropě se na městské prostředí čile adaptují. Hlavní výčitkou směřovanou obyvateli měst na hlavy havranů, kavek a strak bývá hlučnost. Dovoluji si ovšem pochybovat, že by krákání početné havraní kolonie přehlušilo v českých městech všudypřítomný hluk z dopravy.
Vedle již zmíněného hubení hrabošů a mnohého hmyzu mají krkavcovití v přírodě i další důležité funkce. Opuštěná vraní a stračí hnízda využívají často k hnízdění kalousi ušatí nebo poštolky obecné, které téměř všichni považují za užitečné druhy. Sojky zase varují ostatní živočichy před nebezpečím nebo rozšiřují žaludy, protože si je schovávají do zásobáren, z nichž mnohé později nenajdou. Téměř všichni krkavcovití se také rádi přiživují na mršinách a plní tak všeobecně respektovanou roli „zdravotní policie“.
Nevím, zda jsem vás přesvědčil, ale chtěl jsem uvést problém do širších souvislostí. V některých zemích postoupila synantropizace strak ještě dál než u nás. Straky ztloustly, zkrotly, batolí se po trávníku a živí se především odpadky. Třeba to tak daleko u nás nedojde. Přesto ale zatím nevidím důvod, proč se při expanzi strak (a teď už i sojek) do měst obávat o tamní drobné pěvce.